Příprava králíků na zimní (jarní) plemenitbu.
           

Rok se už pomalu chýlí k závěru a králíkáři, kteří chtějí mít mladé včas, se musí zamýšlet nad výběrem a přípravou králíků do chovu. Pro organizované chovatele již pomalu končí výstavní sezona, zbývají snad jen větší výstavy, klubovka, sem tam nějaká ta předvánoční. Zvířata většinou prošla i několika výstavami a tak i oceňovací lístky lecos prozradí. Ti neorganizovaní, kteří však chtějí mít chov na úrovni, by měli výběru zvířat a péči o ně věnovat také náležitou pozornost, ty zásady jsou tam vlastně mimo tetování a výběru s ohledem na nepřípustné vady téměř stejné.
            Co by měla zvířata vybraná do chovu splňovat? Měli by to být dospělí, vyspělí, zdraví jedinci, v případě chovů, kde se budou tetovat s příslušnými doklady, tj, rodokmenem a oceňovacím lístkem s patřičným oceněním. Pokud říkám dospělí, myslím tím podle vzorníku starší 8, resp. 6 měsíců u malých a zakrslých plemen. Kolem této podmínky probíhá čas od času diskuze a zvláště chovatelé plemen dříve masných tuto podmínku zpochybňují s tím, že tato zvířata jsou váhově a pohlavně vyspělá již dříve. Ano, pokud však se budeme zabývat také srstí, pak to neplatí. Králík líná poprvé zhruba v 6 týdnech a potom dvakrát vždy za tři měsíce. A teprve po třetím línání je zvíře pokud jde o srst, a tím i barvu u barevných plemen, hotové. Možná u některých bílých plemen není mezi druhým a třetím línáním až tak velký rozdíl, bohužel jsou plemena nebo skupiny plemen (rexi), kde jde o jakýsi předěl určující kvalitu .Mám takový dojem, že by zde šlo dát za příklad burgundského králíka, který byl po léta šlechtěn v halách a možná i využíván díky plodnosti dříve. Dnes je toto plemeno také výstavní a je tam obrovský problém dosáhnout kvalitu srsti běžnou u jiných plemen. Další podmínkou je určitá vyspělost, což znamená nejen patřičnou váhu, ale také patřičný pohlavní výraz. Jsou plemena, kde velikost hlavy u samců se vyvíjí do stáří 12 měsíců. Těžko potom dosahujeme vyhovujících hlav u mláďat, když je neměli jejich rodiče. Zde je dobré si předpokládaný chovný pár postavit vedle sebe a porovnávat, co který jedinec může potomstvu dát. Pozor, od samice se štičí hlavou budeme těžko odchovávat typické samce. Jistě, pokud jde o zvířata do kuchyně, pak to nevadí.
            Otázka zdraví je vždy důležitá. Předpokládejme, že zvířata jsou vakcinovaná proti myxomatoze a moru. Nerad bych tu připomínal poučení o pojistkách v písničce o střídavém proudu:“ Kdo si tam nastrká hřebíky (neočkuje), vyhoří a začíná od píky.“ Na podzim bychom měli udělat i jakýsi podzimní úklid, generálku králíkárny, dezinfekci klecí, roštů i krmítek. Každé vybrané zvíře by mělo mít svůj kotec, mělo by prodělat určitou očistnou kůru. V úvahu připadá přeléčení proti kokcidioze, podle podmínek chovu i třeba proti roupům, které jsme přinesli s trávou zvenku, případně jiné červivosti. Zvířata by měla být již také jinak krmena, nikoliv jako při výkrmu, ale jako chovná zvířata, tedy méně. Nejde již o růst, ale o údržbu. Pro lepší kvalitu srsti je možno přidávat nějaké olejniny, lněné semínko, slunečnici. Aby zvířata měla zájem o plemenitbu, nesmějí být překrmená, ztučnělá. Zájem je možno podpořit třeba výměnou zvířat v klecích před připuštěním nebo přidáváním kořenové zeleniny (celer, petržel, mrkev), případně posolené chlebové kůrky. Ve větších chovech je možno dnes použít i chemické prostředky aplikované injekčně veterinářem.

            Pro organizované chovatele připomínám ještě, i přes to, že máme oceňovací lístky důkladnou prohlídku zvířat. Zde by každý chovatel měl znát ty nejdůležitější přípustné a nepřípust-né vady. Ty se liší plemeno od plemene, to co je u jednoho plemene naprosto běžné, je u jiného obrovský problém. Opět je dobré ta zvířata postavit vedle sebe a porovnat, zda nemají některé (byť přípustné) vady společné. Těžko můžeme předpokládat, že odchov od králíků s vystouplými kyčlemi, bude mít ideální zádě. Ti, kteří chtějí dosáhnout nějakých výsledků na výstavách, by této prohlídce měli věnovat mimořádnou pozornost. To platí i pro sestavování párů, který samec na kterou samici, tam už je třeba i určitá zkušenost. Je třeba si uvědomit, že první vrhy (ledňáci) bývají vlivem odchovu při nižších teplotách nejkvalitnější.
            Po připuštění  by samice měly mít klid, krmení stejné, bez větších výkyvů. Zhruba po 14 dnech je možné palpací zjistit zabřeznutí (nahmatat plody jako kuličky větší než bobky), do kotce bychom měli dát kotiště a zhruba týden můžeme trochu více krmit, potom však opět přibrzdit, aby samice neměla problémy při kocení. Pro vytvoření hnízda je nutno dát samici dostatek dobrého stavebního materiálu (hodně ho sežere). Dbáme na to, aby měla dostatek vody a klid. Je dobré samici v kritických dnech (od 28 do 35 dne) sledovat (z toho důvodu připouštíme ve středu nebo čtvrtek, aby mláďata byla v sobotu či neděli), u některých samic přichází mateřský pud trochu později, je dobré ji trochu pomoci, ihned po porodu odstranit mrtvá mláďata, mláďata vytažená z hnízda se pokusit vrátit, přikrýt, je dobré stav všech mláďat ihned prohlédnout. To se dělá tak, že napřed pohladíme samici, abychom získali její pach, případně ji odstraníme z kotce a mláďata přebereme. Strakáčkáři mají možnost vidět již celou kresbu.
            Přeji všem silné, vyrovnané vrhy.
                                                                                                                                                                              SFM

Zpět